Rady a tipy

ODSTRAŇOVÁNÍ SKVRN Z DŘEVĚNÉ PODLAHY

Přirozeně základem je prevence – předcházíme skvrnám řádným ošetřováním a ochranou podlahy a také pohotovým utřením čehokoliv, co nám na podlahu ukápne. Více o údržbě podlahy najdete v sekci Ke stažení.

K problému dochází především, pokud je povrch dřeva surový (v místech narušení laku nebo oleje) nebo pokud necháme na podlaze dlouze stát tekutinu.

Nyní k samotným radám:

V první řadě vyzkoušejte na odstranění skvrny přípravky určené pro péči o dřevěnou podlahu, které máte pravděpodobně doma – tedy mýdlo na dřevěné podlahy a intenzivní čistič na dřevěné podlahy. Pokud ani jeden z přípravků nezabere, můžete zkusit některou z metod viz níže.

• Dubové dřevo obsahuje tanin, který může při delším kontaktu s vodou vytvořit černou skrvnu. Povrchovou skrvnu můžeme odstranit tzv. neutralizátorem taninu (například od značky Woca). Pokud je skvrna již hluboko ve dřevě, zkusme ji přebrousit nebo v horším případě nám nezbyde než vyměnit celý podlahový dílec.

MASTNÉ SKVRNY

◦ Čistíme peroxidem vodíku a pak umyjeme jarovou vodou.

◦ Posypeme jedlou sodou nebo solí, necháme působit půl hodiny a pak vysajeme.

◦ Skvrnu posypeme suchými pilinami, necháme působit několik hodin a pak piliny vysajeme – tento postup opakujeme, dokud skvrna nezmizí.

◦ Na podlahu přiložíme savý materiál (například textílii) a přejíždíme ho žehličkou zahřátou na nejnižší teplotu.

◦ Pokud žádný z výše uvedených postupů nepomůže, zkuste použít ředidlo C6000.

INKOUST

◦ Skvrnu posypeme kuchyňskou solí, necháme působit půl hodiny a pak ji vysajeme.

◦ Skvrnu posypeme kyselinou citrónovou, necháme působit půl hodiny a pak umyjeme intenzivním čističem a následně ještě vodou ředěnou mýdlem na dřevěné podlahy.

KÁVA

◦ Skvrnu pokapeme citrónovou šťávou a pak ji umyjeme vodou a intenzivním čističem na dřevěné podlahy.

SAZE

◦ Řádně postižené místo vysajeme a pak ho vymýváme intenzivním čističem tak dlouho, dokud skvrna nezmizí (intenzivní čistič od zančky Woca necháme působit 10 minut a pak ho vytřeme) – během čištění pravidelně vyměnujeme vodu.

ČERVENÉ VÍNO

◦ Skvrnu posypeme kuchyňskou solí, necháme chvíli působit a pak ji umyjeme intenzivním čističem.

BÍLÉ VÍNO

◦ Na vyčistění skvrny stačí intenzivní čistič nebo saponát.

COLA

◦ Skvrnu posypeme jedlou sodou, necháme chvíli působit, umyjeme intenzivním čističem a nakonec čistou vodou.

ŠMOUHY OD TMAVÝCH PODRÁŽEK

◦ Na odstranění skvrny použijeme ředidlo aplikované na kousek látky.

Pozor

• Pokud některým z uvedených způsobů čistíme olejovanou podlahu, nezapomeňme vyčištěné místo vždy doolejovat olejem, který doporučuje dodavatel dřevěné podlahy.

• Nikdy na čištění skvrn nepoužívejte Savo nebo jiné přípravky na bázi kyselin či louhů.

Změny barvy dřeva během užívání podlahy

Čerstvě položená dřevěná podlaha bude zrát s vámi. Přístup vzduchu a světla ovlivní její barvu.

ZMĚNY BARVY ZÁLEŽÍ TAKÉ NA:

POVRCHOVÉ ÚPRAVĚ DŘEVA – U podlah ošetřených oxidativním olejem dojde ke změnám rychleji než u UV lakovaných. Mořená podlaha nebo podlaha s barevným olejem si barvu zachová déle. Při použití olejovosku se na podlaze můžou tvořit barevně odlišné vyšlapané pěšinky.

• INTENZITĚ DOPADAJÍCÍHO SVĚTLA – Podlaha dlouhodobě nechráněná před přímým sluncem (například u francouzských oken bez žaluzijí) postupně přichází o svoji barvu – týká se to i velmi tmavých dřev.

DRUHU DŘEVA:

◦ medovou barvu získává časem například dub nebo teak

◦ do žluta se zbarvuje javor, modřín, jasan nebo světlý bambus

◦ výrazněji světlají například takové tmavé dřeviny jako americký ořech, kouřovaný dub nebo thermodub

◦ naopak výrazněji tmavou například dřeviny doussie, garapa, iroko, merbau nebo tigerwood

◦ třešeň červená

Dřevo ve venkovním prostředí čelící změnám počasí mění barvu intenzivněji a časem přirozeně šedne. Šednutí můžeme zabránit vhodnou a pravidelnou povrchovou úpravou a i zašedlému dřevu lze vrátit jeho dřívější slávu – více viz. Jak pečovat o dřevěnou terasu

DŘEVĚNÁ PODLAHA NA PODLAHOVÉM TOPENÍ

Podlahové topení v novostavbách postupně nahrazuje dříve hojně používané radiátory. V případě jeho využití u dřevěné podlahy je třeba zvážit několik důležitých faktorů:

• V topné sezóně, kdy je v místnostech nižší vlhkost vzduchu, dřevěné podlahy sesychají, a proto na podlahové topení vybíráme dřeva, která jsou stabilní (například dub, teak nebo americký ořech) ideálně ve vrstveném provedení podlahového dílce (dvouvrstvé, třívrstvé či vícevrstvé), u méně stabilních druhů naopak hrozí praskání nebo tvoření velkých spár (například u buku, javoru, jatoby).

• Prostupnost tepla sálajícího z podlahového topení ovlivňuje především celková tloušťka podlahových dílců. Platí čím tenčí, tím více tepla propustí do místnosti. U dvouvrstvých parket do tloušťky 11 mm se tepelný odpor pohybuje v rozmezí od 0,065 do 0,09 m2K/W, u třívrstvých a vícevrstvých dřevěných podlah do 15mm tloušťky je pak hodnota tepelného odporu cca 0,11m2K/W.

• Celomasivní dřevěné podlahy (dílce jsou z jednoho kusu dřeva) lze bezpečně na podlahové topení použít pouze v užších a tenčích formátech, protože na změny vlhkosti a teploty vzduchu reagují více než podlahy ve vrstveném provedení.

• S teplovodním podlahovým topením snáze zabráníme teplotním šokům, které by dřevěnou podlahu mohly poškodit. I když voda prohřívá a ochlazuje postupně, je nutno zachovávat dvě základní pravidla – maximální povrchová teplota podlahy nesmí překročit 27°C a zvyšování teploty podlahového topení lze maximálně o 7°C za 24 hodin. Použití elektrického podlahového topení je možné, ale pouze v případě přítomnosti regulátoru, který zaručí pozvolné prohřívání i chladnutí dle pravidla 7°C za 24 hodin. Pokud taková regulace není možná, dřevěnou podlahu nepokládejte.

• Podlahové topení nově zalité do potěru musí před montáží podlahy projít nátopnou zkouškou, která může trvat až 4 týdny. Firma, která vám podlahové topení instaluje, má povinnost nátopnou zkoušku zajistit a vystavit nátopný diagram, který slouží jako podklad pro budoucí montáž dřevěné podlahy.

• Na rozhraní různých topných okruhů, případně míst s a bez podlahového topení je nutno vždy do podlahy umístit dilatační spáru.

NĚKOLIK TIPŮ A RAD PRO VOLBU PŘÍSLUŠENSTVÍ KE DŘEVĚNÝM PODLAHÁM

• Barva podlahových profilů by měla odpovídat barvě klik a dalšího kování v interiéru.

• Trubky od topení, sloupy nebo trámy v ploše podlahy lze řešit například rosetami.

• Mezi podlahou a stěnou musí být vytvořena dilatační spára. Tato spára se zakrývá soklovými lištami – více viz Příslušenství k podlahám.

• Dilatační spáru u francouzských oken je možno zakrýt ukončovacím profilem. Více o profilech viz Příslušenství k podlahám.

• Pro estetické zakrytí konce podlahy navazujícího na schodiště slouží kovový profil nebo lépe tzv. nákližek ze dřeva vyrobený na míru.

• Možností řešení přechodů z jedné podlahové krytiny na druhou je několikero. Nejčastější jsou kovové přechodové profily, dále pak tmely nebo korek. Více k přechodovým profilům viz Příslušenství k podlahám.

• Topné konvektory fan-coily vnořené do podlahy lze překrýt ozdobnou dřevěnou mřížkou v barvě podlahy.

CELOPLOŠNÉ LEPENÍ NEBO PLOVOUCÍ ZPŮSOB POKLÁDKY

Celoplošné lepení (Na podklad se nanáší vrstva speciálního lepidla pomocí zubové stěrky nebo pneumatického dispenzoru, na ni se pak následně přilepí podlahové dílce.) :

VÝHODY:

◦ snížení tepelného odporu (zvýšení účinnosti podlahového topení)

◦ fixace podlahy a snížení výskytu spár

◦ snížení hlučnosti

◦ efektivnější renovace

NEVÝHODY:

◦ vyšší cena

◦ náročnější demontáž podlahy

Plovoucí pokládka (Na podklad se umisťují různé druhy podložek v závislosti na přítomnosti podlahového topení, nerovnosti podkladu a druhu podlahy, na ně se pak umístí samotné podlahové dílce, které se do sebe zaklesnou zámky, méně často pak pouze pery do drážek.):

VÝHODY:

◦ nižší cena

◦ snadná demontáž podlahy

◦ nedochází k narušení podkladu

◦ možno použít na nesourodých podkladech v rámci jedné stavby

NEVÝHODY:

◦ nevhodná k podlahovému topení

◦ vyšší výskyt spár

◦ vyšší hlučnost

◦ ve vlhčích prostorech se může pod podlahou vytvářet plíseň

◦ nerovnoměrná renovace

Volba druhu montáže záleží na množství faktorů - může rozhodovat výsledná cena, podmínky stavby nebo očekávání klienta. Nicméně z hlediska převažujících výhod dřevěné podlahy ve většině případů celoplošně lepíme.

DŘEVĚNÁ PODLAHA V KOUPELNĚ

viz Dřevěné podlahy a obklady do koupelen

MAZLÍČCI A DŘEVĚNÁ PODLAHA

Podobně jako pro lidskou nohu je dřevěná podlaha příjemná i pro zvířecí tlapku. Je teplejší než dlažba nebo i laminátová a vinylová podlaha. Pokud zvolíte dřevo s kartáčovaným nebo katrovaným povrchem, zamaskujete škrábance od drápků a vašemu mazlíčkovi nebude podlaha tolik klouzat. Olejovaný povrch vám umožní lokální renovaci podlahy v místech, kde po zvířeti zůstávají nejvýraznější stopy – například u dveří. Pro většího psa pak může být vhodnější lakovaný povrch, který se sice náročněji renovuje, ale je vůči poškrábání odolnější. Nespornou výhodou je i snazší úklid chlupů díky antistatice.

DRUHY SPOJENÍ DÍLCŮ DŘEVĚNÝCH PODLAH A JEJICH VÝHODY

• Zámkový spoj neboli klik: Umožňuje pokládku plovoucím způsobem, která je levnější než celoplošné lepení. Tento způsob usnadňuje demontáž podlahy. Zámek zabraňuje rozjíždění dílců ve spojích.

• Perodrážka: Obvyklý spoj u menších formátů dřevěných podlah určených pro celoplošné nalepení, u velkých formátů je možno podlahu pokládat i plovoucím způsobem při aplikaci speciálního lepidla do drážky.

• Vložené pero: Používá se někdy například u intarsovaných čtverců v tloušťce nad 16mm nebo u tzv. chevronu (francouzského stromečku).

• Natupo: Dílce podlahy se kladou vedle sebe, ale vzájemně se nespojují. Tento druh spoje je typický pro mozaiky, kantovky a lamparkety.

KONSTRUKCE DŘEVĚNÝCH PODLAH A JEJICH VÝHODY

Celomasivní – Dílce podlahy jsou až na výjimky z jednoho kusu dřeva. V případě mozaikových podlah, kantovek a vlysů či prken v tloušťce nad 20mm je velkou výhodou možnost mnohonásobné renovace (zbrousitelnosti). Více informací zde.

Dvouvrstvá – Vrchní vrstvu tvoří tzv. nášlap z ušlechtilého dřeva, spodní vrstvu pak protitah. Protitah bývá většinou ze smrku, překližky, HDF nebo ze stejné dřeviny jako nášlap. Dvouvrstvá podlaha disponuje oproti celomasivní vyšší tvarovou stabilitou a teplotní prostupností (je vhodnější na podlahové topení) a výhodným poměrem tloušťky a formátu. Více informací zde.

Třívrstvá – Vrchní vrstvu tvoří tzv. nášlap z ušlechtilého dřeva, spodní vrstvu protitah, střed v příčném směru je vyroben většinou ze smrku, topolu nebo ze stejné dřeviny jako nášlap. Třívrstvá konstrukce umožňuje výrobu velkých formátů dřevěných podlah, které je možno instalovat i plovoucím způsobem a má lepší teplotní prostupnost i stabilitu než celomasiv. Více informací zde.

JAK ZVOLIT SMĚR POKLÁDKY

Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Můžeme aplikovat několik estetických pravidel, ve kterých existuje spousta vyjímek, nebo se jednoduše řídit vlastní intuicí.

Mezi používaná pravidla patří:

• Podlahu pokládat po směru dopadu slunečních paprsků hlavního zdroje světla v místnosti.

• Podlahu pokládat souběžně s nejpoužívanějším vstupem do místnosti.

• V úzké místnosti podlahu pokládat kolmo k delší stěně, pokud chceme, aby prostor nepůsobil stísněně (tímto postupem místnost opticky rozšíříme).

• V úzké místnosti podlahu pokládat souběžně s delší stěnou, pokud chceme, aby prostor působil hlubším dojmem (místnost opticky prodloužíme).

• V případě přítomnosti dominantního schodiště v místnosti podlahu pokládat souběžně s prvním schodovým stupněm.

• V případě jiné dominanty v interiéru (např. výrazný krb) pokládat podlahu souběžně s touto dominantou.

PODLE ČEHO VYBÍRAT FORMÁT PODLAHOVÝCH DÍLCŮ

Velikost dílců, které zvolíme pro danou místnost, se může řídit několika zásadami:

• Současným trendem je používání velkých podlahových dílců.

• Větší formáty podlah se všeobecně hodí spíše do větších místností.

• Pokud se předem rozhodneme pro velké podlahové dílce, musíme počítat s tím, že budeme mít limitovaný výběr dřevin. Některé dřeviny totiž není možné kvůli jejich přirozenému menšímu vzrůstu použít na výrobu větších dílců.